Smrk ztepilý 'Acrocona' Picea abies 'Acrocona'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Acrocona' - okrasný kultivar domácího evropského smrku ztepilého. Kultivar 'Acrocona' byl nalezen jako spontánní mutace ve švédském lese poblíž Uppsaly a v zahradnické praxi je znám přibližně od roku 1890. Název souvisí s tvorbou šišek na koncích výhonů, právě tento znak jej odlišuje od běžného smrku ztepilého. Rostlina tvoří pomaleji rostoucí, široce vzpřímený až rozložitě kuželovitý habitus, v mládí často keřovitý a nepravidelný. V 10 letech dorůstá podle podmínek asi 1,5–3 m, v dospělosti obvykle 4–6 m výšky a 3–4 m šířky. Větve jsou vodorovné až lehce skloněné, s tmavě zelenými čtyřhrannými jehlicemi. V květnu se na koncích výhonů objevují nápadné mladé šišky červené až purpurově malinové barvy, často už na mladých rostlinách. Během léta se prodlužují, dřevnatí a dozrávají do světle až středně hnědé. Kultivar se uplatní jako solitéra ve větší zahradě, v přírodní kompozici, parku nebo u volnějších stálezelených skupin. Dobře ladí s borovicemi, jedlemi, břízami, travinami, vřesy a nižšími půdopokryvnými keři. Jehlice jsou mírně pichlavé a při promnutí voní pryskyřicí.

Smrk ztepilý - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026