Smrk východní 'WB' Picea orientalis 'WB'

Detailní popis produktu

Smrk východní 'WB' - zakrslý kultivar smrku východního, vzniklý jako čarověník. Zkratka WB se u jehličnanů běžně používá pro witches’ broom, tedy kompaktní růstovou mutaci s krátkými přírůstky. Původní druh pochází z Kavkazu, severovýchodního Turecka a okolí Černého moře, kde roste v horských lesích až k horní hranici lesa. Kultivar si zachovává krátké lesklé jehlice, husté větvení a odolnost druhu, ale roste výrazně pomaleji. Roční přírůstky bývají přibližně 5 cm. V 10 letech dorůstá asi 0,8 m výšky, v dospělosti zhruba 2–2,5 m a vytváří velmi kompaktní, kuželovitý až pyramidální habitus. Jehlice jsou krátké, hustě nahloučené na horní straně větévek, modrozelené až tmavě zelené a na konci jemně pichlavé. Jarní přírůstky mají svěže zelený tón, který kontrastuje s tmavším loňským jehličím. Květy nejsou okrasně významné, u starších rostlin se mohou výjimečně objevit štíhlé převislé šišky, při dozrávání hnědé. Kultivar 'WB' se uplatní ve skalce, předzahrádce, větší nádobě, vřesovišti i jako nízký stálezelený bod mezi dalšími jehličnany a okrasnými keři. Dobře ladí s vřesy, vřesovci, zakrslými borovicemi, nízkými jalovci, kostřavami a rozchodníky. 

Smrk východní dorůstá do výšky 25 m, má široce kuželovitou, až k zemi sahající korunu a špičatý výrazný vrchol. Větve tmavě zelené koruny rostou v přeslenech a v mládí šikmo odstávají od kmene. Jehlice má dlouhé 5-10 mm a široké 1 mm, čtyřhranné, lesklé, tmavě zelené s jednou až čtyřmi řadami bělavých průduchů a jsou hustě nahloučené se svrchní strany větévky, kterou hustě překrývají. Samčí šištice jsou válcovité, tmavě červené, 1-2 cm dlouhé a vyrůstají v úžlabí horních jehlic na starších větvičkách. Samičí jsou zprvu tmavě červené a později purpurově fialové, dlouhé až 3 cm, zpočátku vzpřímené a po opylení svěšené, vyrůstají na konci letorostů. Smrk východní snese velké zastínění, suché stanoviště, horké léto a je běžně odolný proti mrazu do -30 °C, dobře roste i v sevřených lesních porostech, na pH a kvalitu půdy není náročný. Přestože v jeho domovině jsou časté a pravidelné srážky, bez problémů se přizpůsobuje i sušším podmínkám dnešních stanovišť. V domovině roste na horní hranici lesa. Je pouze středně tolerantní ke znečištěnému městskému prostředí a nesnáší zasolení půdy.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026