Smrk východní 'Losely' Picea orientalis 'Losely'

Detailní popis produktu

Smrk východní 'Losely' - trpasličí stálezelený kultivar smrku východního. Původní druh pochází z Kavkazu, severovýchodního Turecka a okolí Černého moře, kde roste v horských lesích na chladnějších a mírně vlhkých stanovištích. U kultivaru se v dostupných zdrojích neuvádí spolehlivě ověřený šlechtitel ani rok uvedení. Rostlina se pěstuje pro velmi pomalý růst, hustou stavbu a lesklé sytě zelené jehličí. Mladé rostliny vytvářejí kompaktní, téměř kulovitý habitus, starší postupně přecházejí do nízkého kuželovitého tvaru. V dospělosti dorůstá přibližně 70–90 cm výšky a 50–60 cm šířky. Jehlice jsou krátké, jemné, na dotek měkčí než u mnoha jiných smrků, výrazně lesklé a sytě zelené. Nové přírůstky raší světleji zeleně a kontrastují se starším tmavším jehličím. Květy nejsou okrasně významné a šišky se u mladých trpasličích rostlin objevují zřídka. Kultivar 'Losely' se uplatní ve skalce, vřesovišti, předzahrádce, větší nádobě, u vstupu nebo jako nízký stálezelený bod v kompozici. Dobře ladí s vřesy, vřesovci, nízkými jalovci, zakrslými borovicemi, kostřavami a rozchodníky. Rostlina není určena ke konzumaci.

Smrk východní dorůstá do výšky 25 m, má široce kuželovitou, až k zemi sahající korunu a špičatý výrazný vrchol. Větve tmavě zelené koruny rostou v přeslenech a v mládí šikmo odstávají od kmene. Jehlice má dlouhé 5-10 mm a široké 1 mm, čtyřhranné, lesklé, tmavě zelené s jednou až čtyřmi řadami bělavých průduchů a jsou hustě nahloučené se svrchní strany větévky, kterou hustě překrývají. Samčí šištice jsou válcovité, tmavě červené, 1-2 cm dlouhé a vyrůstají v úžlabí horních jehlic na starších větvičkách. Samičí jsou zprvu tmavě červené a později purpurově fialové, dlouhé až 3 cm, zpočátku vzpřímené a po opylení svěšené, vyrůstají na konci letorostů. Smrk východní snese velké zastínění, suché stanoviště, horké léto a je běžně odolný proti mrazu do -30 °C, dobře roste i v sevřených lesních porostech, na pH a kvalitu půdy není náročný. Přestože v jeho domovině jsou časté a pravidelné srážky, bez problémů se přizpůsobuje i sušším podmínkám dnešních stanovišť. V domovině roste na horní hranici lesa. Je pouze středně tolerantní ke znečištěnému městskému prostředí a nesnáší zasolení půdy.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 22.6. 2026