Pelyněk Ludvíkův 'Valerie Finnis' - Artemisia ludoviciana 'Valerie Finnis' Artemisia ludoviciana 'Valerie Finnis'

Detailní popis produktu

Pelyněk Ludvíkův 'Valerie Finnis' - stříbrnolistý okrasný kultivar severoamerického druhu, který roste v prériích, suchých loukách, otevřených křovinách a na písčitých svazích. V zahradách se cení pro kompaktnější habitus, měkké stříbrné listy a schopnost prosvětlit kompozici bez výrazných květů. Kultivar vytváří husté, vzpřímené až mírně rozložité trsy vysoké přibližně 40–60 cm a široké 45–60 cm. Listy jsou kopinaté, jemně plstnaté, stříbřitě bílé až šedostříbrné, při doteku aromatické a na rozdíl od některých bujnějších pelyňků působí uhlazeněji. V červenci a srpnu vyrůstají drobné žlutobílé až krémové úbory, které mají menší okrasný význam než listy. Při včasném zkrácení květních stonků si rostlina udrží kompaktnější tvar a čistší stříbrný efekt. Krásně funguje jako spojovací prvek mezi růžemi, levandulemi, šalvějemi, šantami, rozchodníky, třapatkami, kakosty a nižšími travami. Výborně se hodí do slunných trvalkových záhonů, štěrkových výsadeb, lemů cest, předzahrádek a větších nádob. Stříbrné listy tlumí ostré barvy, zvýrazňují fialové a růžové květy a přinášejí do výsadby suchý, středomořsky lehký tón. Příbuzné pelyňky obsahují aromatické silice a hořčiny a mají dlouhou tradici v bylinářství, tento kultivar se pěstuje především pro okrasný list.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci, kde má nejpevnější růst a nejsvětlejší barvu listů. Půda má být propustná, lehčí, písčitohlinitá až kamenitá, spíše sušší až středně vlhká, s pH přibližně 6,0–8,0. Dobře snáší neutrální až vápenitější zeminu, nevyhovuje mu těžká, mokrá a zhutněná půda. Výsadba se provádí od března do května a od září do října. Ve skupinách se používá 4–6 kusů na m², v lemech rozestup 40–50 cm. Po výsadbě je vhodná pravidelnější zálivka do zakořenění, později rostlina dobře snáší sucho a zalévá se hlavně při dlouhém letním přísušku. Hnojení má být mírné, bohatá půda a přebytek dusíku podporují měkký růst a slabší vybarvení. Na jaře se odstraní suché zbytky výhonů, během sezony lze trs po odkvětu nebo při rozvolnění zkrátit, aby znovu obrazila hustá stříbrná hmota. Oddenky mohou v kypré půdě rychleji postupovat do okolí, proto se v menších záhonech hodí pravidelné vymezení okrajů. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin dosahuje přibližně −25 °C až −30 °C. Choroby a škůdci se objevují zřídka, rizikem je hlavně vyhnívání v mokré zimě, padlí v přehnojeném porostu a poškození mladých výhonů slimáky.

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026