Pabuk jižní Nothofagus antarctica

Detailní popis produktu

Pabuk jižní - opadavý strom nebo větší vícekmenný keř z čeledi pabukovitých, původem z jižního Chile a Argentiny, včetně chladných oblastí Patagonie a Ohňové země. V přírodě roste od nížin po horské polohy, na okrajích lesů, v přechodu mezi lesem a stepí, na chudších svazích i na vlhčích subalpínských stanovištích. Právě tato proměnlivost vysvětluje jeho odolnost, nepravidelný habitus a schopnost přizpůsobit se drsnějším podmínkám. V zahradách bývá menší než ve volné přírodě, obvykle 8–12 m vysoký a 4–8 m široký, ve velmi příznivých parcích může dorůst i více. Koruna je vzdušná, často malebně nepravidelná, s jemným větvením a někdy více kmeny. Listy jsou drobné, 2–4 cm dlouhé, oválné, lesklé, zvlněné až jemně zoubkované, v létě svěže až středně zelené. Na podzim přecházejí do žlutých, zlatých a oranžových tónů. Kůra je hnědá až čokoládová, na mladších větvích nápadně posetá světlými lenticelami, takže strom zůstává zajímavý i po opadu listů. Květy jsou drobné, žlutozelené a nenápadné, plody nemají okrasný význam. Pabuk se uplatní jako solitéra do větších zahrad, v parkových úpravách, přírodních kompozicích a u vodních prvků s dobrou drenáží. Pěkně ladí s kapradinami, okrasnými travami, kalinami, javory, muchovníky a podrostem z hajních trvalek.

Pěstování: V našich podmínkách vyžaduje slunné až polostinné místo, nejlépe s vyšší vzdušnou vlhkostí a ochranou před extrémním suchým větrem v prvních letech. Půda má být humózní, živná, vlhká, ale dobře propustná, s kyselým až neutrálním pH přibližně 5,0–7,0. Vápnité, mělké a dlouhodobě suché půdy nejsou vhodné, stejně jako trvale podmáčená místa bez kyslíku v kořenové zóně. Výsadba je nejvhodnější na jaře od března do května nebo na podzim od září do října. U stromku je vhodné počítat s prostorem nejméně 5–6 m od staveb a menších dřevin, u volných skupin s rozestupem 4–6 m. Po výsadbě pomáhá opora kmene a mulč z listovky nebo kůry, který drží rovnoměrnou vlhkost. Zálivka je důležitá hlavně první dva až tři roky a v delších suchých obdobích. Hnojení stačí střídmé, nejlépe kompostem na jaře, silné dávky dusíku nejsou vhodné. Řez se omezuje na odstranění suchých, křížících se nebo poškozených větví, přirozeně nepravidelný habitus je jednou z hlavních ozdob. Druh je mrazuvzdorný přibližně do −20 °C až −23 °C, mladé rostliny v otevřených mrazových polohách prospívají lépe se zimním mulčem a ochranou kmene. Po zakořenění snáší vítr i chlad dobře, hůře však dlouhé letní sucho v mělké půdě. Možnými potížemi jsou mšice, červci, poškození kůry zvěří a v zahradách s výskytem václavky také kořenové choroby.

Autor: Kristýna | Revize: 26.06. 2026