Olše srdčitá Alnus cordata

Detailní popis produktu

Olše srdčitá - rychle rostoucí opadavý strom z čeledi břízovitých, původní v jižní Itálii, na Korsice a v jižní Evropě. Přirozeně roste v horských a podhorských lesích, na svazích a v údolích, často na minerálních půdách s dobrou zásobou vláhy, ale s lepším odvodněním než u typických lužních olší. V zahradní praxi patří k výrazným, odolným stromům s upravenou siluetou a lesklým listem. Dorůstá přibližně 12–15 m výšky a 6–8 m šířky, v příznivých podmínkách i více. Koruna je zpočátku kuželovitá, později oválná až široce kuželovitá, s pravidelně uspořádanými větvemi. Listy jsou srdčité až vejčité, tužší, lesklé, sytě zelené. Na stromě často vytrvávají dlouho do podzimu a opadávají později než listy mnoha jiných dřevin. Kvetení začíná velmi brzy, koncem zimy až v březnu. Samčí jehnědy jsou převislé, žlutavé, často kolem 8–10 cm dlouhé, samičí květenství jsou drobnější a po opylení se mění v dřevnaté šišticovité plody. Ty dozrávají od září a zůstávají na stromě přes zimu. Kořeny vytvářejí hlízky s bakteriemi vážícími vzdušný dusík, takže strom dobře zvládá i méně úrodné půdy. Hodí se do parků, větších zahrad, alejí, městské zeleně, větrolamů a výsadeb u cest, kde vynikne rychlý růst, lesklé olistění a dobrá tolerance k větru.

Pěstování: V našich podmínkách vyžaduje slunné až lehce polostinné stanoviště a dostatek prostoru pro korunu. Daří se mu v půdě hlubší, propustné, hlinité až hlinitopísčité, středně vlhké až mírně sušší, s pH přibližně 6,0–8,0. Snáší neutrální i zásaditější půdy, chudší zeminu, znečištěné ovzduší, vítr a částečně také zpevněné plochy, pokud má možnost zakořenit do dostatečného objemu půdy. Na rozdíl od olše lepkavé nevyžaduje trvale mokré stanoviště a lépe snáší sušší letní období po zakořenění. Dlouhodobé zamokření, mělký utužený substrát a extrémní sucho u mladých stromů vhodné nejsou. Výsadba se provádí od března do května a od října do listopadu, kontejnerované rostliny lze vysazovat v bezmrazém období. Pro solitérní strom se ponechává prostor 7–9 m, v alejích a volných stromořadích rozestup 6–8 m. Po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka během prvních dvou až tří sezon a mulčování kořenového prostoru. Hnojení bývá zbytečné, případně stačí kompost při výsadbě. Řez se omezuje na výchovu koruny, odstranění konkurenčních terminálů a poškozených větví v době vegetačního klidu. Mrazuvzdornost vyzrálých stromů se pohybuje přibližně od −20 °C do −24 °C, mladé rostliny v chladnějších polohách ocení chráněné místo. Možné potíže představují fytoftorové choroby, rakovina větví, mšice, olšoví brouci a poškození při dlouhém suchu.

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026