Olše lepkavá 'Aurea' Alnus glutinosa 'Aurea'

Detailní popis produktu

Olše lepkavá 'Aurea' - zlatolistý kultivar domácí olše lepkavé, který spojuje odolnost původního druhu s výrazným světlým olistěním. Základní druh roste v Evropě, severní Africe a západní Asii hlavně na březích vod, v mokřadech a lužních lesích. Kultivar 'Aurea' je menší než běžná olše lepkavá, v dospělosti dorůstá přibližně 10–12 m výšky a 6–9 m šířky. Koruna je oválná až široce kuželovitá, polootevřená a přirozeně vzdušná. Listy jsou vejčité až obvejčité, s tupou až vykrojenou špičkou, v mládí mírně lepkavé. Na jaře raší zářivě žlutě až zlatožlutě, v průběhu léta přecházejí do světle zelené až zelenožluté a na stromě často dlouho drží. Mladé větévky a jehnědy mohou mít světlejší žlutavý tón, což na konci zimy a na jaře podporuje jemný barevný efekt. Kvetení probíhá v únoru až březnu před rašením listů. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství drobná, později dřevnatí do šišticovitých plodenství. Ta dozrávají od září a zůstávají na větvích přes zimu. Kultivar se hodí k vodním prvkům, do parků, velkých zahrad, vlhkých zákoutí, větších přírodních výsadeb a do kompozic, kde světlé listy kontrastují s tmavými jehličnany, vrbami, svídami, kapradinami a travinami.

Olše lepkavá - opadavý strom z čeledi břízovitých, přirozený pro lužní lesy, břehy řek, potoků, mokřady, prameniště a vlhké okraje luk. V přírodě tvoří důležitou dřevinu stanovišť s vysokou hladinou spodní vody, kde zpevňuje břehy, stíní vodní hladinu a zlepšuje půdu. V dospělosti dorůstá obvykle 18–25 m, v mimořádně dobrých podmínkách i více, šířka koruny bývá 8–12 m. Koruna je v mládí kuželovitá, později širší, nepravidelná až obloukovitě větvená. Kůra je v mládí hladší, později tmavne a rozpukává. Listy jsou okrouhlé až obvejčité, lesklé, tmavě zelené, na vrcholu často mělce vykrojené a v mládí mírně lepkavé. Kvete velmi brzy, většinou v únoru až březnu před rašením listů. Samčí jehnědy jsou převislé, hnědožluté, samičí květenství drobnější. Po opylení se tvoří dřevnaté šišticovité plodenství, které dozrává od září a zůstává na větvích přes zimu. Kořeny nesou hlízky se symbiotickými bakteriemi vážícími dusík, díky nimž strom prospívá i v chudších půdách. Hodí se do velkých zahrad, parků, remízů, větrolamů, na břehy a do přírodních výsadeb s vyšší vlhkostí půdy. Dřevo olše je tradičně ceněné pro práci ve vlhku a strom má vysokou ekologickou hodnotu pro hmyz, ptactvo i přirozenou obnovu břehových porostů. Jedná se o silně a hluboko kořenící strom vhodný do větších zahrad.

Pěstování: V našich podmínkách roste nejlépe na slunci až v lehkém polostínu. Vyhovuje jí vlhké až mokré mikroklima u vody, ale snáší i otevřené větrné polohy a městské prostředí. Půda může být hlinitá, jílovitá, rašelinná i písčitohlinitá, vždy s dostatkem vláhy a pH přibližně 5,0–7,5. Snese krátkodobé i delší zaplavení, přirozený pohyb vody je však příznivější než stojaté zahnívající mokro. Pro solitéru se ponechává prostor alespoň 10–12 m, v krajinářských skupinách rozestup 4–6 m. Po výsadbě je nutná pravidelná zálivka během prvních dvou sezon, starší strom zvládne krátké sucho, ale nejlépe roste ve vlhku. Hnojení obvykle není potřebné, postačí kompost při výsadbě a mulč z listí, kůry nebo štěpky. Řez se omezuje na výchovu koruny a odstranění poškozených větví v zimě či předjaří. V nádobě je vhodná jen krátkodobě v mládí, vyžaduje velký objem a stálou vláhu. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně −30 °C. Možné potíže představují fytoftorové choroby olší, rakovina větví, mšice, pilatky, dřepčíci a listové skvrnitosti. 

Autor: Kristýna | Revize: 29.06. 2026