Maklura oranžová Maclura pomifera

Detailní popis produktu

Maklura oranžová  - mimořádně zajímavý, robustní a exoticky působící opadavý strom nebo velký keř, který do parků a větších zahrad přináší ojedinělou texturu a nezaměnitelnou přírodní atmosféru. Tento druh, v zámoří známý jako Osage orange nebo "jablko koní", v dospělosti dorůstá výšky 8 až 15 metrů a vytváří charakteristickou, široce kulovitou a bohatě rozvětvenou korunu. Mladé větve jsou často porostlé ostrými, pevnými trny, čehož se v minulosti hojně využívalo k tvorbě neprostupných živých plotů chránících pozemky před dobytkem. V moderní zahradní architektuře nachází uplatnění jako majestátní solitéra, vysoce efektivní větrolam nebo jako součást ochranných izolačních pásů. Rostlina je velmi dekorativní svými celokrajnými, lesklými, jasně zelenými listy vejčitého tvaru, které v průběhu podzimu mění barvu do zářivě zlatožlutých odstínů a spolehlivě tak rozzáří každou kompozici. Zatímco drobné, zelenkavé květy objevující se v průběhu léta jsou spíše nenápadné, absolutní raritou a hlavní chloubou tohoto stromu jsou jeho fascinující plody. Jedná se o velké, kulovité skupenství peckoviček o průměru až 15 cm s výrazně bradavičnatým a hrbolatým povrchem světle zelené až žlutozelené barvy, které vzhledem vzdáleně připomínají vrásčité pomeranče nebo mozkovou kůru. Plody sice nejsou pro člověka jedovaté, ale jsou nejedlé a extrémně hořké. Jedná se o dvoudomou, mimořádně houževnatou a přizpůsobivou dřevinu, která vyniká obdivuhodnou odolností vůči suchu, městskému znečištění i silnému větru.

Pěstování: Vyžaduje chráněné, teplé a plně osluněné stanoviště. Dostatek slunečních paprsků a letního tepla je naprosto klíčový pro dobré vyzrávání dřeva (což zabraňuje zimnímu namrzání) a pro spolehlivou násadu a dozrání jejích specifických plodů. Ideálním typem půdy je hluboká, živná, dobře propustná hlinitopísčitá zemina s neutrálním až mírně zásaditým pH. Rostlina je však mimořádně přizpůsobivá a po zakořenění toleruje i chudé, kamenité, suché nebo naopak těžší alkalické půdy. Nesnáší pouze trvale zamokřená stanoviště se stojatou vodou, kde kořeny trpí nedostatkem vzduchu. Zálivka musí být pravidelná a vydatná v prvních 2–3 letech po výsadbě, než strom vytvoří svůj extrémně hluboký a dravý kořenový systém. Dospělý jedinec je pak k suchu a horku vysoce tolerantní a dodatečnou závlahu nevyžaduje. Hnojení postačí brzy na jaře zapravením vyzrálého kompostu nebo aplikací plného organického hnojiva. Střih snáší tato dřevina velmi dobře a vykazuje vysokou regenerační schopnost. Výchovný řez pro zapěstování kmene a koruny (nebo udržovací průklest) se provádí v předjaří (konec února až březen). Je nutné pracovat v pevných rukavicích, protože větve nesou ostré trny a rostlina při poranění roní lepkavou mléčnou šťávu. Pokud se maklura pěstuje jako neprostupný živý plot (k čemuž se historicky hojně využívala), tvaruje se radikálním řezem v předjaří a lehkým zastřižením v polovině léta. Při výsadbě solitéru je nutné počítat s rozměry velkého keře až středního stromu (výška 8–12 metrů) a sázet ji v bezpečné vzdálenosti od budov a inženýrských sítí. V našich podmínkách je mrazuvzdornost dospělých stromů dobrá (zpravidla do -20 °C až -24 °C), nejlépe se jí však daří v našich nejteplejších (vinařských) oblastech. Mladé sazenice v prvních letech po výsadbě často namrzají v koncích jednoletých výhonů, na jaře však spolehlivě regenerují. V prvních zimách se proto doporučuje vysoké namulčování kořenové zóny a ochrana kmínku před mrazivým větrem.

Autor: Lucie | Revize: 23.6. 2026