Líska 'Hallova obrovská' Corylus avellana 'Hallova obrovská'

Detailní popis produktu

Líska 'Hallova obrovská' - stará evropská odrůda lísky obecné, v zahraničních katalozích uváděná jako 'Hallesche Riesennuss', Hall's Giant, Géant de Halle nebo Bollwiller. Původ je spojován s německým prostředím a v ovocných výsadbách se pěstuje pro velké ořechy, spolehlivou plodnost a dobrou odolnost vůči chladu. Keř roste bujně, vícekmenně, široce vzpřímeně až rozložitě, v zahradách obvykle dosahuje 4–6 m výšky a 3–4 m šířky, ve velmi příznivých podmínkách může být vyšší. Roční přírůstek bývá asi 20–30 cm. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, 6–12 cm dlouhé, s pilovitým okrajem, v létě sytě zelené a na podzim žluté až oranžově žluté. Kvete velmi brzy, nejčastěji od února do dubna. Samčí květy tvoří převislé žluté jehnědy, drobné samičí květy se projevují červenými bliznami. Opylení zajišťuje vítr. Odrůda je částečně samosprašná, ale pro vyšší a pravidelnější úrodu je vhodná druhá líska stejné či překrývající se doby kvetení, například 'Webbova', 'Lombardská bílá', 'Nottinghamská', 'Cosford' nebo planá Corylus avellana v okolí. Ořechy dozrávají od poloviny září do října. Jsou velké, hnědé, kulovité až mírně protáhlé, s pevnější skořápkou a sladkým, nasládle oříškovým jádrem. Hodí se k přímému jídlu, sušení, pražení, pečení, do cukroví, krémů, granoly, ořechových másel i k dlouhodobému skladování. Jádra obsahují oleje, bílkoviny, vlákninu, vitamin E, vitaminy skupiny B, hořčík a draslík.

Pěstování: Volíme teplejší a slunné stanoviště, ideálně v nižších a středních polohách, chráněné před silným zimním větrem. Líska snáší i lehký polostín, pro dobré vyzrávání oříšků a pravidelnou násadu plodů je však plné slunce výhodnější. Nejlépe prospívá v hlubších, středně těžkých hlinitých až hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, které dobře zadržují vláhu, ale nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Optimální pH se pohybuje kolem 6–7, na silně zásaditých nebo přemokřených půdách se růst zhoršuje. Výsadba probíhá zjara (březen–duben) nebo na podzim (říjen–listopad), kdy jsou půdy ještě teplé. Jednotlivé keře se umisťují přibližně 3–4 m od sebe, u nižších volných živých plotů lze použít spon 1–1,5 m. Po výsadbě je vhodné zapravit do okolí kořenů dobře vyzrálý kompost, půdu je vhodné promulčovat štěpkou či kůrou a zajistit pravidelnou zálivku po první dvě sezóny. Líska má mělký kořenový systém, proto citlivě reaguje na letní sucho. Rovnoměrná půdní vlhkost podporuje velikost ořechů i kvalitu jader. Z hlediska mrazuvzdornosti jsou lísky odolné, dobře zakořeněné rostliny snášejí pokles teplot přibližně do −25 až −28 °C, citlivější bývá jen rané jarní kvetení na pozdní mrazy. Keř plodí nejlépe na dvouletém a tříletém dřevě, proto se řez zaměřuje na průběžné zmlazování a udržení 6–8 silnějších kosterních výhonů; přestárlé nebo příliš zahušťující výhony se odstraňují v předjaří. Z chorob a škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, zobonosky nebo napadení plodů larvami vrtule ořechové, riziko se snižuje včasným sběrem a likvidací poškozených plodů a podporou přirozených predátorů. V zahradní kompozici se líska uplatní jako solitér v užitkové části, v jedlém živém plotu nebo v kombinaci s dalšími ovocnými keři, například muchovníkem, rakytníkem či rybízy, kde vytváří stabilní, dlouhověkou kostru výsadby.

Více na: Návod na pěstování keřových lísek

Autor: Nikol | Revize: 2.7. 2026